První zákon československého státu

27/10/2017

Text: Miroslava Burianová


Rukopis prvního zákona byl Národním muzeem zakoupen v roce 1971 z antikvariátu v Karlově ulici a je uložen v osobní pozůstalosti Aloise Rašína v Archivu Národního muzea pod inv. č. 814. Vzhledem ke svému významu je zapsán jako archivní kulturní památka číslo 62. Ostatní písemnosti Aloise Rašína věnovala o rok později do archivu vdova po Rašínově synu Ladislavovi Marie Rašínová. Zda byl jejich součástí původně i První zákon, či jej uschoval pro další generace František Soukup, jak to sám připsal na přední stranu dokumentu, je již dnes zřejmě nerozluštitelným tajemstvím. Pod slavným oficiálním Provoláním Národního výboru z 28. října 1918, je podepsán František Soukup, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobára a Alois Rašín. Právě on byl autorem tohoto významného dokumentu, stejně jako Prvního československého zákona.

Zákony nového státu se promýšlely již od jara 1918. Rašín vzpomínal, že jednání Národního výboru připomínalo spíše politikaření, takže připravený politický a hospodářský zákon raději projednali v Maffii (Maffie byl hlavní orgán českého domácího odboje během první světové války). Návrh tzv. základního zákona nového státu připravoval Rašín spolu s Přemyslem Šámalem a Ferdinandem Pantůčkem na schůzkách v bytě starosty Sokola Josefa Scheinera na Václavském náměstí během srpna a září. Dne 27. října 1918 v osm hodin večer zazvonil v bytě Aloise Rašína telefon. Z Vídně telefonoval zástupce Národního výboru ve Vídni Vlastimil Tusar a sdělil Rašínovi a jeho ženě Karle, že ho s vědomím císaře navštívil plukovník generální štábu Ronge a padla slova o kapitulaci. Vzrušení nedovolilo manželům Rašínovým spát. „Seděli jsme se ženou až do rána, přehlížel jsem všecky plány, které jsme dělali, aby se nezapomnělo na nic. Noc rychle utekla.“ vzpomínal Alois Rašín ve svých Pamětech. Josef Scheiner v noci zmobilizoval sokolské hlídky, aby očekávaný převrat proběhl bez výtržností. Rašín zatím načrtl návrh Prvního zákona na papír.

Ještě v brzkém ránu kolem šesté hodiny se šel projít přes Městské sady k Národnímu muzeu. Tušil, že ho čeká výjimečný den. Bylo ráno 28. října 1918. Když ve čtvrt na deset dopoledne znovu zazvonil telefon z Vídně s mylnou informací, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo, byli všichni připraveni. Na budově, kde na Václavském náměstí sídlila redakce deníku Národní politika, byl vylepen text Andrássyho nóty. Rakousko-uherská monarchie přijala požadavek amerického prezidenta Woodrowa Wilsona na národní státy. Lidé si to vyložili jako kapitulaci. Ale v centru Prahy nikdo z politiků nebyl. Vůdci odboje v čele s Karlem Kramářem jednali v Ženevě s představiteli zahraničního odboje. V Praze byli přítomní předáci Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup a Jiří Stříbrný, kterým se později dostalo československou historiografií označení „muži 28. října“.

Rašín na to vzpomínal: „Když jsme přijeli s Malé Strany na Václavské náměstí, byla celá Praha vzhůru, všude vlály prapory, policejní strážníci měli již své čapky ozdobeny slovanskou trikolorou, vojáci si strhovali růžičky s čepic a ozdobovali je barvami českými nebo slovanskými. Všichni jásali, zpívali…“

Právníky Václavem Boučkem, Alfrédem Meissnerem a Lvem Winterem upravená podoba Rašínova Prvního zákona byla čtena na veřejnosti a v divadlech, ale hlavně ji zveřejnil tisk a narychlo vytištěné letáky. To již byl První zákon jednomyslně přijat na večerní plenární schůzí Národního výboru.

Zákon o zřízení samostatného Státu československého, dnes jednoduše nazývaný recepční norma nebo též První zákon, byl později publikován ve Sbírce zákonů a nařízení pod číslem 11/1918. A co vlastně tužkou psaný papír obsahuje? Všehovšudy pět článků. Československý stát na jejich základě vstoupil v platnost. Ve skutečnosti však dokument nemluvil o vzniku republiky, ale jen oznamoval vznik samostatného státu. O jeho formě mělo být teprve rozhodnuto, ačkoli bylo pravděpodobné, že to bude republika.

Nejdůležitějším bodem Prvního zákona byl druhý článek, tzv. recepční. Říkal, že „Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“ Jeho podstata tkvěla v uchování právní kontinuity s rakousko-uherskou monarchií, čímž mělo být zamezeno porevolučnímu chaosu.

Formát uložení:
Osobní pozůstalost Aloise Rašína, Archiv Národního muzea, inv. č. 814
Vzhledem ke svému významu je zapsán jako archivní kulturní památka č. 62.

> odkaz na eSbírky

První zákon československý, přední strana. Zdroj: Národní muzeum

Odpolední vydání Lidových novin již otisklo informaci o vzniku Československa. Zdroj: Národní muzeum