Pověření k vedení repatriačního vlaku

05/03/2018


Můj dědeček Rudolf Dočekal (*1878) odešel jako mladý do Rakouska. Byl ševcem. Určitý čas pracoval jako nákupčí kůží pro fabriku na boty. Oženil se ve Vídni r. 1903 s českou dívkou Justýnkou a živnost potom provozoval s ní. Dědeček hrál výborně kulečník, navštěvoval salon hraběnky Viklářové, byl členem hnutí Volné myšlenky, psal básně…prostě byl společensky a politicky angažovaný.

Když vznikla Československá republika, lidé žijící v Rakousku se vraceli do vlasti. K tomu účelu byly vypravovány vlaky, které jely Československem a zastavovovaly v různých stanicích a lidé, celé rodiny, vystupovali aby našli svůj nový československý domov. Dědeček byl organizačním vedoucím posledního z těchto vlaků. Rodinu vyložil v Třebechovicích pod Orebem, odkud sice nepocházeli, ale on věděl, že tam jsou tři továrny na kůže a že se tam jako obuvník dobře uživí. V nové republice se mu dařilo dobře a působil jako angažovaný sociální demokrat. Blahobyt rodiny skončil s příchodem Bati a krize. Ale to už je jiný příběh. (Na internetu jsem četla asi před třemi lety vyprávění obyvatelky Brněnského domova důchodců, bylo jí zrovna 106 let. Vzpomínala, jak jako malá holčička takovýmto vlakem s rodinou jela.)

Našla jsem po tátově smrti pověřovací listinu pro dědečka k vedení tohoto vlaku. Nemohu vám teď poslat fotku, mám to ve venkovském domku, zajela bych tam co nejdříve. Je to list bílého papíru, na něm je natištěný text pověření, nějaké razítko, podpisy a snad i nějaká hlavička. Přeně teď nevím, prostě listina. Za tátova života byla někde založená, jen o tom vyprávěl to, co vám píšu. Posílám aspoň dědečkovu legitimaci sportovní jednoty z r.1920

Milada Gabrielová, Praha