Šaty z Bratislavské lyry 1972

20/03/2018


V době Československa – v sedmdesátých letech, když jsem jako zpěvačka začínala, byl festival BRATISLAVSKÁ LYRA jedním z nejprestižnějších hudebních festivalů u nás. A tak, když mi na Pragokoncertu řekli: „Zkuste to na Lyru, Zdenko, něco složte!“, měla jsem opravdu trému.

Já jsem sice už vyhrála se svými skladbami Folk singers festival v Praze v Kotvě, Jihlavský festival mladých zpěváků pop-music a Intertalent71, ale nedalo mi to… Prostě jsem to musela zase zkusit. Ale jakou písničku tam poslat? Měla jsem rozpracovanou písničku o krásném plevelu, který se jmenuje Koukol. Mile se na mě usmíval ze skript Zemědělské univerzity, kde jsem studovala /tenkrát VŠZ/, vzala jsem si kytaru a začala si o něm zpívat: “Rozcuchanej , rozcuchanej…. kvítek, zvanej Koukol…“ Písničku KOUKOL jsem dokončila a poslala do Bratislavy.

Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že moje písnička KOUKOL po drobných úpravách může v Bratislavě soutěžit o Zlatou Lyru 72! A ke všemu ji natočí TOČR- taneční orchestr Československého rozhlasu pod vedením výsostného profesionála-dirigenta Josefa Vobruby! S tímto výborným orchestrem jsem už měla zkušenosti z předešlého roku. Po vítězství v Intertalentu71 v tehdejším Gottwaldově natočil mou vítěznou skladbu CINKY LINKY… ale přejděmě k předmětu, který mi už 44 let /!/ připomíná tyto úspěšné doby! Jsou to: Moje nádherné bílé šatičky, které si doma už tak dlouho schovávám jako vzpomínku na Bratislavskou Lyru.

Je pravda, že jsem je časem musela trochu přešít, protože jsem ztloustla, ale krásné jsou pořád. Ty nádherné červené květy vlčího máku na bílém podkladu, ta lehounká látka! Slyšeli jste dobře… musela jsem je přešít! Ano, já sama! Já jsem si je totiž jako i jiné koncertní šaty šila sama. Ve vlastnoručně vyrobených šatech jsem už zpívala na Intertalentu71 a dokonce i na festivalu MIDEM v Cannes ve Francii. Vedl mě k tomu zvyk. Byli jsme chudá rodina – táta zakázaný spisovatel – a tak nás máma učila šít, plést a háčkovat, abychom nemuseli utrácet za šaty a svetry. A já jsem se to naučila. A velmi mě to bavilo. Je to jednoduché. Prostě si koupíte základní střih v obchodě, upravíte si ho pro svou velikost a pak tvoříte! Někdy to vyjde a někde ne. No a moje nádherné šatičky, ve kterých jsem získala tři Stříbrné Bratislavské Lyry v roce 1972 za písničku Koukol, jsou důkazem toho, že tentokrát to opravdu vyšlo! Ptáte se proč rovnou tři Lyry? No, protože jsem byla autor hudby, autor textu, i interpret – situace v naší pop-music do té doby velmi neobvyklá- prostě zpívající autorka.

A tak teď moje krásné šatičky na mě vždycky vykouknou ze skříně, a jakoby tichounce šeptaly: … “pamatuješ?“ … A já – pamatuju.

Zdenka Lorencová, Praha