Rezolúcia zhromaždenia, ktoré sa konalo v Liptovskom Mikuláši 1. mája 1918, je politickou proklamáciou slovenskej politickej reprezentácie na sklonku prvej svetovej vojny.

Obsahuje aktuálne politické požiadavky, napr. uzavretie mieru, uznanie práva národov Rakúsko-Uhorska na sebaurčenie, zavedenie všeobecného rovného a tajného volebného práva, slobodu slova, tlače a zastavenie cenzúry slovenskej tlače. Po prvýkrát je tu verejne prednesená požiadavka slovenskej politickej reprezentácie vytvoriť spoločný československý štát.

Rezolúcia bola prednesená na ľudovom zhromaždení 1. Mája 1918 v Liptovskom Mikuláši, ktorého zvolávateľom bola slovenská sociálna demokracia. Rukopis rezolúcie po jej nadobudnutí do zbierok SNM podrobil historickej vedeckej analýze V. Zuberec. Podľa Zuberca autorom autentického štvorstranového konceptu rezolúcie bol V. Šrobár, slovenský politik, stúpenec politiky čechoslovakizmu a podporovateľ T. G. Masaryka. Rezolúcia bola korigovaná na prípravnej schôdzi 29. apríla 1918. Na redakcii a doplnkoch sa podieľal aj sociálnodemokratický politik J. Kusenda a tvorivo prispel aj J. Burian. Rukopis rezolúcie zakúpilo SNM v roku 1968 do zbierok vtedajšieho Historického ústavu SNM. Po vyhlásení rezolúcie za národnú kultúrnu pamiatku v roku 1988 bol dokument zaradený do Archívu SNM.

Papier, atrament Slovensko, Liptovský Mikuláš, Máj 1918, 65/1968, H 2797

Historickým autobusom na Devín a Bratislavský hrad

V rámci projektu Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava sme pre vás prichystali v spolupráci s Dopravný podnik Bratislava, a.s. zážitkovú jazdu historickým autobusom.

Historický autobus typu 706 RTO začne svoju jazdu o 10:00 zo zástavky Nový most a pôjde smerom na Devín. Návštevníci si môžu ísť pozrieť hrad Devín. Následne o 14:00 pôjde autobus z Devína smerom na Bratislavský hrad. Tu svoju jazdu autobus ukončí a cestujúci sa môžu ísť pozrieť na výstavu Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava.

Vstupy na výstavu sú platené, jazda autobusom je zadarmo.

Česko-slovenskú / Slovensko-českú výstavu môžete vidieť na Bratislavskom hrade do 9. 9. 2018. Viac info nájdete na:
http://cesko-slovensko.eu/
http://www.snm.sk/?historicke-muzeum-o-muzeu

29/06/2018

Text: Marek Junek


Zlatou růži historicky uděluje papež jako zvláštní vyznamenání osobnostem, chrámům, městům či vládám pro jejich katolický charakter a loajalitu ke Svatému stolci. V současné době je výhradně udělována místům. V České republice toto vyznamenání mají pouze dvě lokality – Katedrála sv. Víta na Pražském hradě a velehradská bazilika.

Papež Jan Pavel II. udělil Zlatou růži velehradské bazilice 28. 6. 1985 u příležitosti konání poutě v rok 1100. výročí smrti sv. Konstantina.

Papež v apoštolském listu vyzvedl misijní činnost Konstantina a Metoděje mezi Slovany, zdůraznil jejich roli na rozvoji kultury na území Velké Moravy a také poukázal na tradici, která je spjatá s jejich jmény. Zároveň zmínil, jaký vliv má cyrilometodějská tradice na duchovní život obyvatel Československa.

Udělení vyznamenání mělo také posílit věřící v komunistickém Československu. Což se také stalo. Velehradská pouť v roce 1985 patřila k nejvýznamnějším protirežimním demonstracím v Československu v období před pádem komunismu.

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad

Trolejbusom na Československo

V rámci projektu Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava sme pre vás prichystali v spolupráci s Dopravným podnikom Bratislava, a.s. zážitkovú jazdu historickým trolejbusom.

Trolejbusom sa môžete odviesť z centra mesta Bratislavy na Bratislavský hrad a cez prvú nedeľu v mesiaci navštíviť zadarmo Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava.

Počas prvých nedieľ v júli a auguste (1.7. a 5.8.) budú mať návštevníci výstavy okrem bezplatného vstupu na výstavu možnosť odviezť sa historickým československým trolejbusom Škoda 9 TrHT #53 na príležitostnej linke H15, ktorá bude premávať okolo Hradu po trase:

  • Búdková – Mudroňova – Hrad – Palisády – Hodžovo námestie – Kollárovo námestie – Ul. 29. augusta – Cintorínska – Nemocnica sv. Michala a späť.

Odchody trolejbusu budú v hodinovom intervale

Električkou na Československo

V rámci projektu Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava sme pre vás prichystali v spolupráci s Dopravným podnikom Bratislava, a.s. a Klub priateľov mestskej hromadnej a regionálnej dopravy, o. z. zážitkovú jazdu historickou električkou.

Počas júlových a augustových víkendov (od 1.7. do 26.8.) bude centrom mesta premávať historická československá električka ČKD Tatra K2 #317 po okružnej trase:

  • Jesenského (historická budova SND) – Nám. SNP – Obchodná – Blumentál – Vazovova – Krížna – Špitálska – Nám. SNP – Kapucínska – tunel – nábrežie – Mostová – Jesenského (historická budova SND).

Odchody z Jesenského budú vždy v sobotu a v nedeľu v hodinovom intervale od 10:00 do 17:00. Počas jázd s odchodmi o 14:00, 15:00 a 16:00 budú v električke aj sprievodcovia z Klubu priateľov mestskej hromadnej a regionálnej dopravy, ktorí cestujúcim porozprávajú o kľúčových miestach Bratislavy, ktoré formovali históriu Československa.

Zastávka Hrad obsluhovaná linkami 203 207 N47 by mala byť počas letných mesiacov dočasne premenovaná na Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava.

FB podujatie: https://www.facebook.com/events/2044673499129250/

Soutěž Hledáme předmět s příběhem už zná své vítěze!

Soutěž s názvem Hledáme předmět s příběhem, kterou uspořádalo Národní muzeum a Slovenské národné múzeum v rámci Česko-slovenské / Slovensko-české výstavy pořádané při příležitosti 100. výročí založení Československé republiky, už zná své vítěze. Soutěž byla určena široké veřejnosti a celkem bylo za českou stranu přihlášeno 30 předmětů, přičemž ty vítězné se stanou součástí unikátní výstavy.

Smyslem soutěže bylo probudit u veřejnosti zájem o československé dějiny a prostřednictvím předmětů s příběhem konkrétních jedinců dát společnému soužití  Čechů a Slováků v jednom státě osobní rozměr. Tyto předměty pak mohou nejen obohatit muzejní sbírky, ale stanou se také unikátními exponáty, které budou prezentovány veřejnosti  v Praze v rámci Česko-slovenské / Slovensko-české výstavy.

Do soutěže bylo přihlášeno na 30 předmětů, z nichž řada je reprezentanty celých souborů a právě díky své komplexnosti mají vysokou historickou a pro své majitele i osobní hodnotu. O to výjimečnější je, že jejich majitelé dali svolení se zapůjčením těchto osobních pokladů, které díky tomu mohou obdivovat všichni návštěvníci výstavy.

Autorský tým vybral pro českou část výstavy 24 předmětů, z nichž ještě šest zvolil jako ty nejzajímavější. Jedná se o soubor předmětů českých učitelů Kozákových, kteří ve 30. letech učili ve slovenských Levicích, vysoustruženou minci do znaku Československa v roce 1938, tabatěrku se znakem prvorepublikového Československa, košili z koncentračního tábora, dále pak šaty, ve kterých vyhrála zpěvačka Zdenka Lorencová soutěž Bratislavská lyra a v neposlední řadě ručně vyráběný vánoční řetěz používaný k oslavám v ghettu Terezín.

Majitelé šestice předmětů získají publikaci Velká kniha Národního muzea, volný vstup do všech objektů Národního muzea pro jednu osobu platící do 1. 6. 2019 a po otevření Česko-slovenské / Slovensko-české výstavy v Praze budou všichni pozváni na speciální komentovanou prohlídku výstavou, při níž se setkají s členy autorského týmu. Všem, kdo se do soutěže zapojili, zašleme jako drobné poděkování čestné vstupenky, které mohou využít pro návštěvu kteréhokoli z objektů Národního muzea.

 

 

Všechny příběhy naleznete na www.cesko-slovensko.eu.

07/06/2018

Text: Martina Vyskupová


Pôvodom český výtvarník Jan Hála patrí k umelcom, ktorí prevažnú časť svojho života prežili na Slovensku. Maliarstvo študoval najskôr v súkromnej maliarskej škole Ferdinanda Engelmüllera (1867–1924) v Prahe. V období rokov 1910–1915 navštevoval pražskú Akadémiu výtvarných umení, konkrétne ateliér figurálnej maľby prívrženca akademizmu a symbolizmu Maximiliána Pirnera (1854–1924) a ateliér Vlaha Bukovaca (1855–1922). Po štúdiách v Prahe sa v roku 1923 usadil v slovenskej dedine Važec pod Tatrami. Okrem maľby sa venoval aj etnografii a dokumentaristike, písal tiež esejistické reportáže do českých Lidových novin. Bol členom slovenských umeleckých spolkov – Spolku slovenských umelcov (od r. 1925), Umeleckej besedy slovenskej (od r. 1928) a spoluzakladateľom važeckého umeleckého spolku Tatran (1926–1929). Samostatne vystavoval v rámci českého a slovenského územia v Košiciach (1931, 1933, 1938), v Prahe (1932), v Bratislave (1932) a v Liptovskom Mikuláši (1933). V rámci svojho umeleckého programu sa zameriaval najmä na dokumentáciu rázovitej krajiny Važca a slovenského folklóru, ktorý zaznamenával tradičnými výtvarnými prostriedkami. Venoval sa aj ilustrácii, patrí k zakladateľom modernej slovenskej ilustračnej tvorby pre deti a mládež.

Námetom predstavenej žánrovej kompozície zo zbierky SNM – Historického múzea je skupina žien vychádzajúcich z dedinského kostola na pozadí hornatej tatranskej prírody. Sú odeté v ľudových krojoch z obce Važec v slovenskom regióne Liptov, ktoré sa vyznačujú bohatou a pestrou výzdobou. V Hálovom maliarskom prejave s využitím pestrej farebnosti nachádzame prvky štylizovaného secesného dekorativizmu, ktorý bol pre jeho tvorbu príznačný na začiatku 30. rokov 20. storočia. Bol očarený važeckým krajom a prírodou. Jeho diela sú poznamenané najmä záujmom o miestny folklór (zvyky, odevy, povesti či piesne). Važec pod Tatrami inšpiroval aj ďalšie slovenské a české osobnosti pôsobiace v kultúre, napr. Jána Kollára, Ondreja Halašu, Karola Plicku, Pavla Socháňa. Okrem J. Hálu tu žili a tvorili aj výtvarníci Jaroslav Augusta a František Havránek.

Jan Hála (1890–1959), Z kostola, 1932, olej, plátno, 220 x 200 cm, SNM – Historické múzeum

Fotografia mojich starých rodičov a fotografia ich svadobných darov.

Hana Milinkovičová, Bratislava

Ako sa hovorí, láska ide cez žalúdok. Kto by kedy povedal, že tak obyčajná vec bude mať takú dôležitú úlohu. Všetko to začalo na dedinskej zábave. Môjmu vtedy mladučkému dedkovi sa zapáčila moja babka, ale bol príliš hanblivý, neodvážil sa jej prihovoriť, a tak to nechal na osud, ktorý ho na ďalší deň zaviedol pred jej bráničku. Babka sedela na lavičke pred domom a šľahačka sneh. Vôbec jej to nešlo, a tak preskočil bráničku, prihovoril sa jej a pomohol jej so šľahaním. Samozrejme sa jej snažil vtipným spôsobom ukázať svoju silu, no šľahač mu spadol na zem a dedko rozlial všetky bielka. A prečo som na začiatku spomenula, že láska ide cez žalúdok? Pretože hneď na to, babka spravila výborný koláč a dedko ju už nenechal odísť. Ručný šľahač si nechali ako spomienku a ďalej podarovali svojim deťom. A tie ho dali ďalej až sa dostal ku mne. Je to síce len predmet, ale vďaka nemu som dnes tu.

Nikoleta Adamčíková, Bratislava