Rezolúcia zhromaždenia, ktoré sa konalo v Liptovskom Mikuláši 1. mája 1918, je politickou proklamáciou slovenskej politickej reprezentácie na sklonku prvej svetovej vojny.

Obsahuje aktuálne politické požiadavky, napr. uzavretie mieru, uznanie práva národov Rakúsko-Uhorska na sebaurčenie, zavedenie všeobecného rovného a tajného volebného práva, slobodu slova, tlače a zastavenie cenzúry slovenskej tlače. Po prvýkrát je tu verejne prednesená požiadavka slovenskej politickej reprezentácie vytvoriť spoločný československý štát.

Rezolúcia bola prednesená na ľudovom zhromaždení 1. Mája 1918 v Liptovskom Mikuláši, ktorého zvolávateľom bola slovenská sociálna demokracia. Rukopis rezolúcie po jej nadobudnutí do zbierok SNM podrobil historickej vedeckej analýze V. Zuberec. Podľa Zuberca autorom autentického štvorstranového konceptu rezolúcie bol V. Šrobár, slovenský politik, stúpenec politiky čechoslovakizmu a podporovateľ T. G. Masaryka. Rezolúcia bola korigovaná na prípravnej schôdzi 29. apríla 1918. Na redakcii a doplnkoch sa podieľal aj sociálnodemokratický politik J. Kusenda a tvorivo prispel aj J. Burian. Rukopis rezolúcie zakúpilo SNM v roku 1968 do zbierok vtedajšieho Historického ústavu SNM. Po vyhlásení rezolúcie za národnú kultúrnu pamiatku v roku 1988 bol dokument zaradený do Archívu SNM.

Papier, atrament Slovensko, Liptovský Mikuláš, Máj 1918, 65/1968, H 2797

Mnichovská dohoda, Protokol Hácha – Hitler a další unikáty budou vystaveny na Česko-slovenské/Slovensko-české výstavě

Poprvé v historii bude v České a Slovenské republice k vidění soubor originálních dokumentů, které sehrály zásadní roli v dějinách Československa a osudech jeho obyvatel. Národnímu muzeu a Slovenskému národnímu muzeu se za pomoci Ministerstva kultury ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR a Ministerstva kultury SR podařilo získat souhlas Spolkové republiky Německo, Spojených států amerických a Francie se zapůjčením originálů Mnichovské dohody, Pittsburské dohody, československých ratifikací smluv z Versailles, Saint-Germain a Trianonu, Vídeňské arbitráže a tzv. Protokolu Hácha – Hitler. Jedná se o mimořádný diplomatický úspěch. Všechny dokumenty budou prezentovány v Bratislavě i v Praze na Česko-slovenské/Slovensko-české výstavě, kterou připravují národní muzea obou zemí u příležitosti 100. výročí vzniku společného státu Čechů a Slováků.

Všechna práva vyhrazena – fotografie je majetkem Politického archivu Ministerstva zahraničních věcí, Berlín, SRN. Bez výslovného souhlasu majitele není možné fotografii jakkoliv užívat.

„Jedná se o fantastický mezinárodní úspěch. Takto rozsáhlý soubor klíčových dokumentů k moderním českým a slovenským dějinám nemělo Národní muzeum ještě nikdy šanci vystavovat. Jedná se jistě o úžasné obohacení připravované Česko-slovenské/Slovensko-české výstavy a krásný dárek Národnímu muzeu k jeho 200. narozeninám. Rád bych na tomto místě poděkoval kolegům z Německa, Francie i USA a samozřejmě i ze Slovenska za jejich vstřícnost a pomoc,“ říká Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea.

„Získať na výstavu tak dôležité a ikonické predmety, ako sa podarilo Slovenskému národnému múzeu v Bratislave a Národnímu muzeu v Prahe, je možné považovať určite za veľký úspech. Na základe týchto dokumentov vznikali a zanikali štáty, milióny obyvateľov sa v jednej chvíli stáli obyvateľmi iných štátov, a žiaľ na niektorých mali aj fatálne dôsledky. Výstava o dejinách Československa bude určite obohatená a návštevník bude môcť na vlastné oči vidieť dokumenty, o ktorých sa tak často hovorí. Treba však povedať, že tento muzejný úspech by nebol možný bez pomoci, ochoty a podpory, a aj lobingu našich partnerov na Slovensku, Čechách, Francúzsku, Nemecku a USA. Naozaj im všetkým úprimne ďakujeme,“ dodává Branislav Panis, generální ředitel Slovenského národního muzea.

Z USA, SRN a Francie budou zapůjčeny tyto dokumenty:

Pittsburská dohoda
Dohoda, kterou 31. května 1918 (přestože je na dokumentu datum 30. května 1918) v americkém Pittsburghu podepsali zástupci Slovenské ligy v Americe, Českého národního sdružení a Svazu českých katolíků s Tomášem G. Masarykem, který také text dohody při své návštěvě USA zformuloval. Základem dohody byl souhlas výše zmíněných stran se spojením Čechů a Slováků v budoucím společném státě. V rámci dohody mělo mít Slovensko samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. Jedná se o klíčový dokument pro vznik společného státu Čechů a Slováků.
Zapůjčeno: Senator John Heinz History Center, Pittsburgh, USA

Ratifikační smlouvy z Versailles, Saint-Germain a Trianonu
Tři exempláře smluv versailleského systému, kterými zástupci Československa přijímají jejich výsledky. Každá z ratifikačních smluv obsahuje výsledek dohod s poraženými státy, tzn. s Německem (Versailleská smlouva), Rakouskem (Smlouva ze Saint-Germain) a Maďarskem (Trianon), které svým podpisem ratifikují Tomáš G. Masaryk a Edvard Beneš.
Zapůjčeno: Francouzský diplomatický archív, Paříž, Francie

Mnichovská dohoda
Dohoda byla podepsána 29. září 1938 v Mnichově zástupci Německa (Adolf Hitler), Itálie (Benito Mussollini), Francie (Édouard Daladier) a Velké Británie (Neville Chamberlain) a jejím obsahem je dohoda těchto mocností o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Ve svých dodatcích diktuje Československu i odstoupení části území Polsku a Maďarsku. Československo nebylo k projednávání ani podpisu této dohody přizváno.
Zapůjčeno: Politický archiv Ministerstva zahraničních věcí, Berlín, SRN

Vídeňská arbitráž
Výsledek jednání o maďarsko-československé hranici, které probíhalo do 2. listopadu 1938 ve vídeňském Belvederu. Protokol podepsali zástupci Německa, Itálie, Maďarska a Československa. Československo muselo odstoupit značná území jižního a východního Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku. Arbitráže byly vyvolány jako důsledek mnichovské dohody.
Zapůjčeno: Politický archiv Ministerstva zahraničních věcí, Berlín, SRN

Protokol Hácha – Hitler  
Originál dokumentu podepsaného v Berlíně 15. března 1939, na jehož základě prezident Československa (Emil Hácha) a ministr zahraničí (František Chvalkovský) dávají osud území a obyvatelstva Čech a Moravy pod ochranu Německé říše a zajišťují, že okupace českého území proběhne bez odporu místního obyvatelstva a armády. Za Německo protokol podepsal ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop. Prezident Hácha podepsal dokument až po dlouhém tvrdém nátlaku a vyhrožování ze strany Adolfa Hitlera a dalších nacistických představitelů. Několik hodin poté německá armáda obsadila území Čech, Moravy a Slezska. Emil Hácha se večer 15. března 1939 vrátil do již okupované Prahy, kde ho na Pražském Hradě očekával Adolf Hitler.
Zapůjčeno: Politický archiv Ministerstva zahraničních věcí, Berlín, SRN

Všechny dokumenty budou v České i Slovenské republice vystavovány a převáženy za mimořádných bezpečnostních opatření.

Dejepis III. začína panovaním Márie Terézie a končí modernou dobou (vynález fotografie, telefónu, kinematografie, röntgenu a iné) kedy národy s minoritným komplexom majú separatistické sklony na sebaurčenie…
Najdôležitejším dokumentom je brožúrka z r. 1913 a to od str. 111 dole: Národ slovenský nemá ani jedinej školy strednej alebo vysokej.“ Celá časť od str. 103 je zdrojom informácií Uhry a Sedmihradsko“ pre túto akciu.
Brožúrka Za týždeň pod maďarsky“ slúžila môjmu strýkovi, ktorý ako česká výpomoc slúžil v Trnave okolo 30. rokov ako četník a tam sa hovorilo hlavne maďarsky.
História je môj koníček a preto sa chcem podeliť a zúčastniť sa projektu.
Ľudovít Tureček

Dejepis III.

Za týždeň po maďarsky bez učiteľa

Brožúrka

Rádio zapožičala PaedDr. Helena Rusnáková.

Tranzistorové rádio som dostala v roku 1965 od rodičov za výborný prospech. K nemu sa viaže i príbeh z čias okupácie našej krajiny v roku 1968.
21.8.1968 som s rodičmi cestovala do Bratislavy. Spoločníkom na ceste bolo aj moje – vtedy nové – tranzistorové rádio značky Doris. Len pár krokov sme urobili od domu, keď sme z rádia začuli oznam, že naša krajina bola okupovaná vojskami Varšavskej zmluvy, ľudia boli vyzývaní k zachovaniu pokoja, bolo doporučené nevzďaľovať sa podľa možnosti z miesta pobytu. Okrem množstva tankov a okupačných vojakov sa na námestí zišli obyvatelia mesta, aby protestovali proti ich prítomnosti. Ľudia sa začali zásobovať potravinami, snažili sa cez masmédiá získať čo najviac informácií o tom, čo sa deje. Snažili sa bojovať proti okupantom najrôznejšími spôsobmi: strhávali názvy ulíc, smerovacích tabúľ, šírili sa rôzne letáky, …“

Michaela Homolová, Černík

Tranzistorové rádio

Píše sa rok 1975. Bol krásny jarný deň, na stene hneď vedľa obývačkového okna visela krásna, aj keď nie veľká hlava dreveného jeleňa. Babka sa naň pozerala vždy keď ráno pila čaj. Nečudo, veď to bola cennosť ktorú zdedila po svojom nebohom dedovi. Ten povedal: ,, Každý komu bude visieť na stene nech naň dáva dobrý pozor, a nedáva ho do cudzích rúk.“ Ako to však už na svete chodí, jeden bohatý zberateľ sa dozvedel o cennosti ktorá mala viac rokov ako babka i s jej dedkom dokopy. Keď dopila svoj ranný čaj, na dverách ktosi zaklopal. Babka sa ponáhľala otvoriť. Bola prekvapená lebo nečakala návštevu, a už vôbec nie takto zavčasu. Vo dverách sa objavil postarší muž. Okrúhle okuliare na zlatej retiazke dokonale ladili s tmavomodrým oblekom. V ruke držal malý hnedý kufrík. babka si oprášila zásteru a pustila pána ďalej. Ten sa jej predstavil a hneď smeroval k hlave jeleňa. Z košíka vytiahol lupu a dôkladne si poobzeral celý predmet. Asi 10 minút sa rozplýval nad jeho vzácnosťou a krásou až nakoniec navrhol babke sumu, za ktorú by ho od nej odkúpil. Ona však nechcela pripustiť niečo také a bez rozmýšľania kývala hlavou. Čím vyššie ceny pán navrhoval, tým viac mraštil čelo. Keď pochopil že babka sa nevzdá, pohnevaný odišiel. Večer sa vrátil babkin muž. Všetko mu vyrozprávala. Tým sa zdalo že je všetko vyriešené. No až do vtedy kým sa obaja v noci nezobudili na zápach horúceho dymu. Boli to plamene ktoré postupne zožierali malý dom. Obaja stihli ujsť no babka sa nevedela zmieriť s tým že jelenia hlava ostala tam v ohni. Ľudia hodiny hasili a hasili až sa im podarilo oheň upokojiť. Babku aj s dedkom uchýlili dobrosrdeční susedia. Na druhý deň sa jej muž smutne prechádzal po zrúcanine ich domu. A zrazu! Očiam neverí na zemi prikrytý popolom leží jeleň alebo skôr hlava. Neporušená bez akejkoľvek ryhy. Nikdy sa viac nestretli s pánom zberateľom a už vôbec nezistili ako je možné že drevená hlava prežila požiar. Až dodnes prežila a visí na stenách nášho dreveného domčeka.

Hana Tomanovičová, Dubová

Jelenia hlava

Prodloužení soutěže pro jednotlivce „Hledáme předmět s příbehem“

Soutěž „Hledáme předmět s příběhem“ zaznamenala těsně před svým plánovaným ukončením 31. 1. 2018 zvýšený zájem z řad veřejnosti. Pořadatelé proto prodlužují dobu konání soutěže, a to do 28. 2. 2018, tedy o jeden měsíc.

Nový termín ukončení platí pro Slovenskou i Českou republiku.

K vyhodnocení soutěže dojde v březnu 2018.

Hřebenáč s nápisem „1901 Ať žije národ český A. Ř.“ byl nalezen při rekonstrukci statku v obci Šimpach u Pacova č. p. 25. a získán od původních majitelů, kterým původní statek sloužil jako chalupa (dnes statek patří již jiným vlastníkům). Bohužel další přesnou historii předmětu neznám.

Jan Diviš, Senohraby

Hřebenáč

Předmětů s příběhem mám celou řadu – je to vždy stejný příběh. Vše pochází z pozůstalosti mých rodičů, kterou po desetiletí pečlivě uschovávám. Moji rodiče, Češi, učili ve 30. letech v Levicích na Slovensku. Otec, akademický malíř Bohuslav Kozák (1903-1938), člen Umeleckej besedy slovenskej, s níž také vystavoval, učil na tamějším učitelském ústavu matematiku a kreslení. Matka učila na měšťance. Rok 1938, mobilizace, zábor Levic Maďarskem a evakuace Čechů, vše změnily. Otec byl převezen do Čech s hnisavou anginou a 13. listopadu 1938 zemřel na sepsi. Mám korespondenci z dob mobilizace, deníky, vzpomínky mé matky na život v Levicích, vojenskou knížku, desítky obrazů a mnoho dalších dokumentů.

PhDr. Libuše Kozáková, Praha

Vojenská knížka

Náš najznámejší krasokorčuliar Ondrej Nepela korunoval svoje snaženie na zimnej olympiáde v japonskom Saporre, ktorá sa uskutočnila vo februári 1972. Jednalo sa o prvé olympijské hry, ktoré sa konali na ázijskom kontinente, ktorých sa zúčastnilo 1106 športovcov z 35 krajín sveta. Okrem Ondreja Nepelu na olympijských hrách získala bronzovú medailu aj Helena Šikolová v behu na lyžiach a družstvo hokejistov ČSSR taktiež získalo bronz, čo zaradilo ČSSR na 12. miesto v počte získaných olympijských medailí.

Po víťazstve na Majstrovstvách sveta v Bratislave v roku 1973 a intervenciách predstaviteľov vtedajšej štátnej moci, medzi ktorými boli predseda vlády Slovenskej socialistickej republiky Peter Colotka či prezident Gustáv Husák, mohol Ondrej Nepela vycestovať do USA, kde pôsobil v revue Holiday on Ice. V spomínanej revue vystupoval 13 rokov a po ukončení pôsobenia v USA sa Ondrej Nepela dal na trénerskú dráhu. Od roku 1986 až do svojho úmrtia v r. 1989 pôsobil v nemeckom Mannheime.

Dňa 21. decembra 2000 bol Ondrej Nepela vyhlásený Slovenským olympijským výborom za Slovenského športovca storočia. Cenu za svojho zverenca prebrala jeho trénerka Hilda Múdra.

Slovenské olympijské a športové múzeum, inventárne číslo 1383