Tabatěrka s mapou Československa

20/03/2018


Šanda. Československo.

Obyčejné jméno, obyčejný název.

I když – možná mají něco společného…

Děda Ludvík Šanda se narodil v roce 1894 v Klátovci nedaleko Telče. To je na rozhraní Moravy a Čech. Na zkušenou šel do hlavního města c. a k. Rakousko-Uherského, do Vídně. Tam se vyučil krejčím. Za Velké války narukoval a musel bojovat za Habsburské mocnářství. Dostal se do Ruska, do legií. Pracoval u spojařů, ve 32. pluku Gardský. Někde v Rusku jej zastihla státní změna. Vzniklo Československo. Když se vracel z východu, návrat probíhal složitě a pomalu, zastavili se vojáci v Košicích. Děda si tam našel krásnou Marii, která se stala mou babičkou, a začal pracovat na místním poštovním úřadě. V letech 1927 a 1928 se jim narodili dva synové. Pokud by se s Československem nic nestalo, byli by žili šťastně a spokojeně až do smrti. A já bych byl Slovák. Leč přišel rok 1938, osamostatnění Slovenska. Děda s babičkou a s kluky se museli vystěhovat do Čech. Babička to jako nespravedlnost cítila až do smrti. Rodina se vrátila do Telče, kde si postavili domek. Do Telče, k dědovi a babičce jsem už já, jako dítě, jezdil na prázdniny z Kroměříže, kam se můj otec dostal jako učitel mlékárenské školy. Pamatuji si, že v dědově domku, v malém pokojíčku v podkroví stávala malá kamínka. Říkalo se jim bubínek a přikládalo se do nich shora, po nadzvednutí kruhových plotýnek.

Babička zemřela v roce 1975, děda dům prodal a přestěhoval se za námi do Kroměříže. Často mi tady vypravoval o svém životě. Jednou se mi rovněž zmínil, že ve svém domě, na půdě, měl za trámem s letopočtem 1942 (rok postavení domu) jakousi skrýš.

Čas běžel dál. Děda zemřel, v Československu došlo k Sametové revoluci a později se rozpadlo na dva suverénní státy. Nějak podobně se i mě rozpadlo manželství. S novou ženou jsme v roce 2007 jeli na dovolenou na Českomoravskou vrchovinu, navštívili jsme i Telč. Ukazoval jsem manželce dům, kde jsem strávil krásné chvíle dětských her a malin nezralých. Z domu vyšla paní, slovo dalo slovo a pozvala nás dál. Byla to ona rodina, která dědův dům před třiceti lety koupila. Seděli jsme v kuchyni do večera a povídali a povídali. Zmínil jsem se i o těch kulatých kamínkách. „Ty jsou ještě na půdě, já vám je klidně, jako vzpomínku, věnuji!“ povídá pan domácí. Tak jsme vylezli na půdu. Když jsme tam tak s baterkou hledali, všiml jsem si na trámu vyrytého letopočtu 1942. Hlavou mi bleskla vzpomínka na dědovo vyprávění a nějak automaticky jsem sáhl rukou za trám. A ejhle. Vytáhl jsem starou, zaprášenou tabatěrku na cigarety. Na přední straně tabatěrky byla vyryta mapa Československa. Čechy, Morava, Slovensko a dokonce i Podkarpatská Rus! S městy Užhorod a Mukačevo.

Tabatěrku schovávám doma. Občas na ni pohlédnu s trochou nostalgie. Jen si nejsem jistý, zda se nostalgie více týká vzpomínek na dědu či na republiku…

Milan Šanda, Kroměříž