19/03/2019

Text: Michaela Brejcha


Bezejmenný a nedatovaný obraz s pracovní tematikou namaloval známý český malíř a grafik Emil Filla (1882–1953). V kontextu jeho převážně modernistické (kubistické) tvorby je něčím naprosto ojedinělým. Unikátní dílo vytvořené v expresivním stylu, ovšem s tématem typickým již pro socialistický realismus, pochází pravděpodobně z počátku 50. let 20. století, a existuje domněnka, že původně je malíř zaslal do některé z dobových malířských soutěží.

Emil Filla, Bez názvu, olej na plátně, 50. léta 20. století, ČSR, Národní muzeum

25/02/2019

Text: Martina Vyskupová


Model bratislavského sídliska Petržalka vytvorila trojica uznávaných slovenských architektov, urbanistov a pedagógov Tibor Alexy (1929), Ján Kavan (1934–2017) a Filip Trnkus (1938), známych aj pod skratkou AKT. Prezentovali ho na výstave medzinárodnej urbanistickej súťaže Ideové urbanistické riešenie južného obvodu mesta Bratislavy v roku 1967 v Bratislave. Výstava sa uskutočnila sa ako súčasť programu Stretnutia urbanistov, ktoré sa konalo po IX. kongrese UIA (Medzinárodná únia architektov) v Prahe. Z 84 návrhov od architektov a urbanistov z celého sveta udelila medzinárodná porota iba päť tretích cien – slovenskému, českému, japonskému, americkému a rakúskemu tímu, prvé a druhé ocenenie nedala žiadnemu návrhu. Sídlisko sa malo vybudovať na pravom brehu Dunaja podľa víťazných architektonických projektov a po viacerých medzinárodných diskusiách. Nakoniec sa však upustilo od pôvodných plánov a výstavbou Petržalky zloženej najmä z panelových obytných domov bol poverený Stavoprojekt (architekti Jozef Chovanec a Stanislav Talaša). Základný kameň bol položený v roku 1973, z hodnotenia spomínanej súťaže sa ale vychádzalo iba čiastočne. Základná idea – čo najviac bytov na čo najmenšej ploche vyplývala z nedostatočného finančného krytia projektu, čo sa napokon prejavilo na úkor urbanistickej a estetickej kvality tejto obytnej zóny.

Tibor Alexy, Ján Kavan, Filip Trnkus, Model sídliska Petržalka v Bratislave, mierka 1:5000, 1967, H 63016, SNM – Historické múzeum

29/01/2019

Text: Tomáš Kavka


Charta 77 byla sepsána kritiky československého státního zřízení období normalizace jako dokument, který poukazuje na porušování mezinárodních dohod o občanských právech, kterou Československo přijalo na základě výsledků Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a která vstoupila v platnost v ČSSR v roce 1976.

Text Charty byl sestaven ke konci roku 1976 a 1. 1. 1977 představen a rozšiřován na veřejnosti s apelem na státní moc, aby dodržovala základní lidská práva. Text podepsalo do poloviny 80. let 20. století přes 1200 lidí, zajímavé je, že naprostá většina byla z českých zemí. Z počátku roku 1977 byl zveřejněn v mnoha západních novinách a režim na něj reagoval shromážděním, tzv. antichartou, kterou podepisovali v prostorech Národního divadla zejména českoslovenští umělci. Text poukazoval zejména mezi intelektuálními kruhy na postupnou korozi komunistické vlády.

Originál Charty 77 zabavený dne 6. 1. 1977 Státní bezpečností při pokusu doručit ho centrálním státním institucím, 1977, NM

Originál Charty 77 zabavený dne 6. 1. 1977 Státní bezpečností při pokusu doručit ho centrálním státním institucím, 1977, NM

Originál Charty 77 zabavený dne 6. 1. 1977 Státní bezpečností při pokusu doručit ho centrálním státním institucím, 1977, NM

Originál Charty 77 zabavený dne 6. 1. 1977 Státní bezpečností při pokusu doručit ho centrálním státním institucím, 1977, NM

28/12/2018

Text: Eduard Belušák


V roku 1959 bola vyhlásená verejná súťaž na novú 100-korunu. Profesionálny vojak František Heřman (1920–?) vyhotovil návrh počas vojenskej služby v Tábore a zaslal ho pod menom „Táborita“.  Z 38 návrhov však porotu neoslovil ani jeden. Na výstave súťažných návrhov v štátnej banke a taktiež v priemyselných závodoch a podnikoch si však Heřmanov návrh 100-koruny získal najväčšie sympatie návštevníkov a bol po drobných úpravách nakoniec realizovaný. O vyrytie sa postarali Jindra Schmidt, Jan Mráček a Ladislav Jirka. Bankovka bola tlačená v Štátnej tlačiarni cenín v Prahe, v rokoch 1964–1965 z kapacitných dôvodov v tlačiarni Goznak v Moskve.

Na líci sú zástupcovia robotníkov a roľníkov zobrazení vo vizionárskej pozícii a odhodlaní budovať socializmus. Na reverze je  zachytený pohľad na pražské Hradčany a Karlov most. Bola najdlhšie obiehajúcou bankovkou na našom území, platila v rokoch 1962–1993. Krátko pred novembrom 1989 bola daná do obehu 100-koruna od Albína Brunovského s portrétom Klementa Gottwalda. Obyvateľstvo ju odmietalo prijímať a zámerne ju poškodzovalo. V roku 1990 sa prestala tlačiť, bola stiahnutá z obehu a obnovila sa tlač predchádzajúcej Heřmanovej 100-koruny, ktorá bola kolkovaná aj pri menovej odluke v roku 1993. Vďaka svojej vizuálnej príťažlivosti je cenená medzi laickou verejnosťou, aj odborníkmi po celom svete.

Bankovka, 100-koruna, slovenský kolok, 1961, S 81469, SNM – Historické múzeum

Bankovka, 100-koruna, slovenský kolok, 1961, S 81469, SNM – Historické múzeum

Dňa 1. septembra 1992 o 22.26 hod. schválili poslanci Slovenskej národnej rady 114 hlasmi vládny návrh Ústavy Slovenskej republiky. Tesne pred hlasovaním opustili rokovaciu miestnosť poslanci Maďarského kresťansko-demokratického hnutia a Spolužitia ako protest proti neprijatiu ich pozmeňovacích návrhov k problematike národnostných menšín. Proti zneniu ústavy boli 16 poslanci a štyria sa zdržali hlasovania.

O dva dni neskôr bola nová slovenská ústava podpísaná predsedom Slovenskej národnej rady Ivanom Gašparovičom a premiérom Vladimírom Mečiarom v Rytierskej sieni Bratislavského hradu.

Ústava Slovenskej republiky, 1992, MMH 5054, SNM – Múzeum národných rád v Myjave

Autorem zlaté medaile je sochař a medailér Josef Šejnost. Medaili vytvořil k tisíciletému výročí smrti sv. Václava, proto je na aversu medaile vyobrazen tento český patron. Na tak významné jubileum byly v roce 1929 připraveny velké oslavy a jednou z událostí mělo být otevření dostavěného chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Tuto událost připomíná revers medaile. Medaile byla ražena ve zlatě, stříbře a bronzu. Zlatých medailí bylo vyraženo pouze kolem 180 kusů. Ty se vydávaly ve dvou ryzostech – 987 a 750. Medaile s puncem 750 se razily ze soukromého zlata a stříbra.

Medaile k dokončení stavby chrámu svatého Víta 1929 – avers (i. č. Au – K 987, Národní muzeum)

Medaile k dokončení stavby chrámu svatého Víta 1929 – revers

Tvár a osobnosť Alexandra Dubčeka (1921–1992) sa spája s reformnými zmenami v Česko-Slovensku v januári až auguste 1968 známymi aj ako Pražská jar. Presvedčenie celoživotného komunistu výrazne poznamenala angažovanosť v straníckej rehabilitačnej komisii, ktorá na začiatku 60. rokov prehodnocovala politické procesy s komunistami z prvej polovice 50. rokov 20. storočia. Postupné uvoľňovanie v kultúrnych a vedeckých sférach (napr. historici otvorili rad dovtedy utajovaných tém), sa prejavilo aj v politike. Začiatkom roka 1968 bol A. Dubček zvolený za prvého tajomníka ÚV KSČ (Ústredného výboru Komunistickej strany Československej). Postupne bola zrušená cenzúra, povolené bolo verejné zhromažďovanie a spolčovanie. Túto „kontrarevolúciu“ zastavili vojská piatich armád Varšavskej zmluvy, ktoré v noci z 20. na 21. augusta 1968 obsadili Česko-Slovensko. A. Dubček bol odsunutý do úzadia spoločenského života. Do politického života sa vrátil po novembri 1989. Stal sa poslancom a predsedom Federálneho zhromaždenia.

Okuliare Alexandra Dubčeka, 90. roky 20. storočia, H 42950, SNM – Historické múzeum

29/06/2018

Text: Marek Junek


Zlatou růži historicky uděluje papež jako zvláštní vyznamenání osobnostem, chrámům, městům či vládám pro jejich katolický charakter a loajalitu ke Svatému stolci. V současné době je výhradně udělována místům. V České republice toto vyznamenání mají pouze dvě lokality – Katedrála sv. Víta na Pražském hradě a velehradská bazilika.

Papež Jan Pavel II. udělil Zlatou růži velehradské bazilice 28. 6. 1985 u příležitosti konání poutě v rok 1100. výročí smrti sv. Konstantina.

Papež v apoštolském listu vyzvedl misijní činnost Konstantina a Metoděje mezi Slovany, zdůraznil jejich roli na rozvoji kultury na území Velké Moravy a také poukázal na tradici, která je spjatá s jejich jmény. Zároveň zmínil, jaký vliv má cyrilometodějská tradice na duchovní život obyvatel Československa.

Udělení vyznamenání mělo také posílit věřící v komunistickém Československu. Což se také stalo. Velehradská pouť v roce 1985 patřila k nejvýznamnějším protirežimním demonstracím v Československu v období před pádem komunismu.

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad

07/06/2018

Text: Martina Vyskupová


Pôvodom český výtvarník Jan Hála patrí k umelcom, ktorí prevažnú časť svojho života prežili na Slovensku. Maliarstvo študoval najskôr v súkromnej maliarskej škole Ferdinanda Engelmüllera (1867–1924) v Prahe. V období rokov 1910–1915 navštevoval pražskú Akadémiu výtvarných umení, konkrétne ateliér figurálnej maľby prívrženca akademizmu a symbolizmu Maximiliána Pirnera (1854–1924) a ateliér Vlaha Bukovaca (1855–1922). Po štúdiách v Prahe sa v roku 1923 usadil v slovenskej dedine Važec pod Tatrami. Okrem maľby sa venoval aj etnografii a dokumentaristike, písal tiež esejistické reportáže do českých Lidových novin. Bol členom slovenských umeleckých spolkov – Spolku slovenských umelcov (od r. 1925), Umeleckej besedy slovenskej (od r. 1928) a spoluzakladateľom važeckého umeleckého spolku Tatran (1926–1929). Samostatne vystavoval v rámci českého a slovenského územia v Košiciach (1931, 1933, 1938), v Prahe (1932), v Bratislave (1932) a v Liptovskom Mikuláši (1933). V rámci svojho umeleckého programu sa zameriaval najmä na dokumentáciu rázovitej krajiny Važca a slovenského folklóru, ktorý zaznamenával tradičnými výtvarnými prostriedkami. Venoval sa aj ilustrácii, patrí k zakladateľom modernej slovenskej ilustračnej tvorby pre deti a mládež.

Námetom predstavenej žánrovej kompozície zo zbierky SNM – Historického múzea je skupina žien vychádzajúcich z dedinského kostola na pozadí hornatej tatranskej prírody. Sú odeté v ľudových krojoch z obce Važec v slovenskom regióne Liptov, ktoré sa vyznačujú bohatou a pestrou výzdobou. V Hálovom maliarskom prejave s využitím pestrej farebnosti nachádzame prvky štylizovaného secesného dekorativizmu, ktorý bol pre jeho tvorbu príznačný na začiatku 30. rokov 20. storočia. Bol očarený važeckým krajom a prírodou. Jeho diela sú poznamenané najmä záujmom o miestny folklór (zvyky, odevy, povesti či piesne). Važec pod Tatrami inšpiroval aj ďalšie slovenské a české osobnosti pôsobiace v kultúre, napr. Jána Kollára, Ondreja Halašu, Karola Plicku, Pavla Socháňa. Okrem J. Hálu tu žili a tvorili aj výtvarníci Jaroslav Augusta a František Havránek.

Jan Hála (1890–1959), Z kostola, 1932, olej, plátno, 220 x 200 cm, SNM – Historické múzeum

Německá přilba pro protivzdušnou obranu, civilní varianta bez vzorového označení. Na obou bocích jsou obtisky s větším znakem Protektorátu Čechy a Morava. Takto označené přilby používal protektorátní Luftschutz, Liuftschutzpolizei, Feuerschutzpolizei a pravděpodobně i protektorátní policejní prapory. Vzhledem k typu zvonu přilby je toto s největší pravděpodobností Luftschutzpolizei.

Přilba je železná s černým nátěrem, zachována je vnitřní kožená výstelka i podbradník. V horní (temenní) části jsou dva otvory po průstřelu. Předmět je součástí kolekce artefaktů z pražského povstání v roce 1945, kterou shromáždilo Muzeum Klementa Gottwalda v Praze.

Větší znak Protektorátu Čechy a Morava má štít čtvrcený. V jeho pravém horním a levém spodním poli jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy. V levém horním a pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě orlice vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná, s čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy.

Národní muzeum, Historické muzeum, Sbírka Muzea dělnického hnutí, H11M-11