23/05/2019

Text: Jolana Tothová


V základní hmotě dřevěný model z přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století prezentuje legendární československý traktor Zetor 25, první v řadě modelů dodnes vyráběné značky. Název vznikl spojením přepisu výslovnosti písmene „Z“, které ve svém znaku používala brněnská Zbrojovka, v níž byly první traktory vyrobeny, s dvojicí posledních písmen slova traktor. První tři kusy traktoru Zetor model Z 25 byly dodány zákazníkům 15. března 1946 a v řadě dalších typů se vyráběly až do roku 1962.

Model traktoru Zetor 25. Původ modelu: Závody na valivá ložiska a traktory n. p. Brno, závod A. Zápotockého; přelom 40. a 50. let 20. století. Inv. č. H11E-16

Model traktoru Zetor 25. Původ modelu: Závody na valivá ložiska a traktory n. p. Brno, závod A. Zápotockého; přelom 40. a 50. let 20. století. Inv. č. H11E-16

Jedným z exponátov so zaujímavým príbehom na výstave Česko-slovenská výstava / Slovensko-česká výstava je model sochy slovenského politika, diplomata, generála ozbrojených síl Francúzska, ministra vojny prvej československej vlády, vojenského letca, astronóma a fotografa Milana Rastislava Štefánika (1880–1919) z rovnomenného pomníka v Bratislave dokončeného v roku 1938. Vznik pomníkov v krajine v medzivojnovom období úzko súvisel s procesom sebauvedomovania si vlastnej štátnosti. M. R. Štefánik patril k najvýraznejším slovenským politickým osobnostiam, okrem toho sa zaslúžil o vznik Československa. Už od 20. rokov sa uvažovalo o vybudovaní jeho pomníka  v Bratislave. Začiatkom 30. rokov bol realizáciou poverený český sochár Bohumil Kafka (1878–1942) vychádzajúci najmä z tradičného, monumentálne chápaného realizmu. Pomník, dokončený v roku 1938 pri príležitosti 20. výročia vzniku Československej republiky, mal byť symbolom Slovenska a česko-slovenských légií, ktorých zakladateľom bol práve M. R. Štefánik. Sochár vytvoril celofigurálnu bronzovú sochu M. R. Štefánika stvárneného výnimočne v leteckej uniforme, hoci tradične býval zobrazovaný vo francúzskej generálskej rovnošate. Za ním bol umiestnený mohutný železobetónový pylón, na ktorom sa nachádzal bronzový  lev držiaci československý štátny znak. V roku 1940 počas vojnovej Slovenskej republiky bol lev so štátnym znakom z pomníka odstránený v dôsledku zmenenej politickej situácie. Socha Štefánika iritovala predstaviteľov komunistického režimu natoľko, že 31. marca 1954 vláda vydala príkaz ju odstreliť. Dodnes existuje niekoľko jej zmenšených modelov, ktoré boli vyhotovené pre donátorov a podporovateľov tejto pomníkovej realizácie. Predmetná socha zo zbierky SNM – Historického múzea je venovaná slovenskému architektovi a politikovi Jánovi Burjanovi (1886–1945).

Bohumil Kafka, Model sochy Milana Rastislava Štefánika pre Pomník Milana Rastislava Štefánika pred Redutou v Bratislave, 1933, bronz, výška 88,3 cm, H 42613, Slovenské národné múzeum – Historické múzeum

19/03/2019

Text: Michaela Brejcha


Bezejmenný a nedatovaný obraz s pracovní tematikou namaloval známý český malíř a grafik Emil Filla (1882–1953). V kontextu jeho převážně modernistické (kubistické) tvorby je něčím naprosto ojedinělým. Unikátní dílo vytvořené v expresivním stylu, ovšem s tématem typickým již pro socialistický realismus, pochází pravděpodobně z počátku 50. let 20. století, a existuje domněnka, že původně je malíř zaslal do některé z dobových malířských soutěží.

Emil Filla, Bez názvu, olej na plátně, 50. léta 20. století, ČSR, Národní muzeum

25/02/2019

Text: Martina Vyskupová


Model bratislavského sídliska Petržalka vytvorila trojica uznávaných slovenských architektov, urbanistov a pedagógov Tibor Alexy (1929), Ján Kavan (1934–2017) a Filip Trnkus (1938), známych aj pod skratkou AKT. Prezentovali ho na výstave medzinárodnej urbanistickej súťaže Ideové urbanistické riešenie južného obvodu mesta Bratislavy v roku 1967 v Bratislave. Výstava sa uskutočnila sa ako súčasť programu Stretnutia urbanistov, ktoré sa konalo po IX. kongrese UIA (Medzinárodná únia architektov) v Prahe. Z 84 návrhov od architektov a urbanistov z celého sveta udelila medzinárodná porota iba päť tretích cien – slovenskému, českému, japonskému, americkému a rakúskemu tímu, prvé a druhé ocenenie nedala žiadnemu návrhu. Sídlisko sa malo vybudovať na pravom brehu Dunaja podľa víťazných architektonických projektov a po viacerých medzinárodných diskusiách. Nakoniec sa však upustilo od pôvodných plánov a výstavbou Petržalky zloženej najmä z panelových obytných domov bol poverený Stavoprojekt (architekti Jozef Chovanec a Stanislav Talaša). Základný kameň bol položený v roku 1973, z hodnotenia spomínanej súťaže sa ale vychádzalo iba čiastočne. Základná idea – čo najviac bytov na čo najmenšej ploche vyplývala z nedostatočného finančného krytia projektu, čo sa napokon prejavilo na úkor urbanistickej a estetickej kvality tejto obytnej zóny.

Tibor Alexy, Ján Kavan, Filip Trnkus, Model sídliska Petržalka v Bratislave, mierka 1:5000, 1967, H 63016, SNM – Historické múzeum

29/01/2019

Text: Tomáš Kavka


Charta 77 byla sepsána kritiky československého státního zřízení období normalizace jako dokument, který poukazuje na porušování mezinárodních dohod o občanských právech, kterou Československo přijalo na základě výsledků Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a která vstoupila v platnost v ČSSR v roce 1976.

Text Charty byl sestaven ke konci roku 1976 a 1. 1. 1977 představen a rozšiřován na veřejnosti s apelem na státní moc, aby dodržovala základní lidská práva. Text podepsalo do poloviny 80. let 20. století přes 1200 lidí, zajímavé je, že naprostá většina byla z českých zemí. Z počátku roku 1977 byl zveřejněn v mnoha západních novinách a režim na něj reagoval shromážděním, tzv. antichartou, kterou podepisovali v prostorech Národního divadla zejména českoslovenští umělci. Text poukazoval zejména mezi intelektuálními kruhy na postupnou korozi komunistické vlády.

Originál Charty 77 zabavený dne 6. 1. 1977 Státní bezpečností při pokusu doručit ho centrálním státním institucím, 1977, NM

Originál Charty 77 zabavený dne 6. 1. 1977 Státní bezpečností při pokusu doručit ho centrálním státním institucím, 1977, NM

Originál Charty 77 zabavený dne 6. 1. 1977 Státní bezpečností při pokusu doručit ho centrálním státním institucím, 1977, NM

Originál Charty 77 zabavený dne 6. 1. 1977 Státní bezpečností při pokusu doručit ho centrálním státním institucím, 1977, NM

28/12/2018

Text: Eduard Belušák


V roku 1959 bola vyhlásená verejná súťaž na novú 100-korunu. Profesionálny vojak František Heřman (1920–?) vyhotovil návrh počas vojenskej služby v Tábore a zaslal ho pod menom „Táborita“.  Z 38 návrhov však porotu neoslovil ani jeden. Na výstave súťažných návrhov v štátnej banke a taktiež v priemyselných závodoch a podnikoch si však Heřmanov návrh 100-koruny získal najväčšie sympatie návštevníkov a bol po drobných úpravách nakoniec realizovaný. O vyrytie sa postarali Jindra Schmidt, Jan Mráček a Ladislav Jirka. Bankovka bola tlačená v Štátnej tlačiarni cenín v Prahe, v rokoch 1964–1965 z kapacitných dôvodov v tlačiarni Goznak v Moskve.

Na líci sú zástupcovia robotníkov a roľníkov zobrazení vo vizionárskej pozícii a odhodlaní budovať socializmus. Na reverze je  zachytený pohľad na pražské Hradčany a Karlov most. Bola najdlhšie obiehajúcou bankovkou na našom území, platila v rokoch 1962–1993. Krátko pred novembrom 1989 bola daná do obehu 100-koruna od Albína Brunovského s portrétom Klementa Gottwalda. Obyvateľstvo ju odmietalo prijímať a zámerne ju poškodzovalo. V roku 1990 sa prestala tlačiť, bola stiahnutá z obehu a obnovila sa tlač predchádzajúcej Heřmanovej 100-koruny, ktorá bola kolkovaná aj pri menovej odluke v roku 1993. Vďaka svojej vizuálnej príťažlivosti je cenená medzi laickou verejnosťou, aj odborníkmi po celom svete.

Bankovka, 100-koruna, slovenský kolok, 1961, S 81469, SNM – Historické múzeum

Bankovka, 100-koruna, slovenský kolok, 1961, S 81469, SNM – Historické múzeum

Dňa 1. septembra 1992 o 22.26 hod. schválili poslanci Slovenskej národnej rady 114 hlasmi vládny návrh Ústavy Slovenskej republiky. Tesne pred hlasovaním opustili rokovaciu miestnosť poslanci Maďarského kresťansko-demokratického hnutia a Spolužitia ako protest proti neprijatiu ich pozmeňovacích návrhov k problematike národnostných menšín. Proti zneniu ústavy boli 16 poslanci a štyria sa zdržali hlasovania.

O dva dni neskôr bola nová slovenská ústava podpísaná predsedom Slovenskej národnej rady Ivanom Gašparovičom a premiérom Vladimírom Mečiarom v Rytierskej sieni Bratislavského hradu.

Ústava Slovenskej republiky, 1992, MMH 5054, SNM – Múzeum národných rád v Myjave

Autorem zlaté medaile je sochař a medailér Josef Šejnost. Medaili vytvořil k tisíciletému výročí smrti sv. Václava, proto je na aversu medaile vyobrazen tento český patron. Na tak významné jubileum byly v roce 1929 připraveny velké oslavy a jednou z událostí mělo být otevření dostavěného chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Tuto událost připomíná revers medaile. Medaile byla ražena ve zlatě, stříbře a bronzu. Zlatých medailí bylo vyraženo pouze kolem 180 kusů. Ty se vydávaly ve dvou ryzostech – 987 a 750. Medaile s puncem 750 se razily ze soukromého zlata a stříbra.

Medaile k dokončení stavby chrámu svatého Víta 1929 – avers (i. č. Au – K 987, Národní muzeum)

Medaile k dokončení stavby chrámu svatého Víta 1929 – revers

Tvár a osobnosť Alexandra Dubčeka (1921–1992) sa spája s reformnými zmenami v Česko-Slovensku v januári až auguste 1968 známymi aj ako Pražská jar. Presvedčenie celoživotného komunistu výrazne poznamenala angažovanosť v straníckej rehabilitačnej komisii, ktorá na začiatku 60. rokov prehodnocovala politické procesy s komunistami z prvej polovice 50. rokov 20. storočia. Postupné uvoľňovanie v kultúrnych a vedeckých sférach (napr. historici otvorili rad dovtedy utajovaných tém), sa prejavilo aj v politike. Začiatkom roka 1968 bol A. Dubček zvolený za prvého tajomníka ÚV KSČ (Ústredného výboru Komunistickej strany Československej). Postupne bola zrušená cenzúra, povolené bolo verejné zhromažďovanie a spolčovanie. Túto „kontrarevolúciu“ zastavili vojská piatich armád Varšavskej zmluvy, ktoré v noci z 20. na 21. augusta 1968 obsadili Česko-Slovensko. A. Dubček bol odsunutý do úzadia spoločenského života. Do politického života sa vrátil po novembri 1989. Stal sa poslancom a predsedom Federálneho zhromaždenia.

Okuliare Alexandra Dubčeka, 90. roky 20. storočia, H 42950, SNM – Historické múzeum

29/06/2018

Text: Marek Junek


Zlatou růži historicky uděluje papež jako zvláštní vyznamenání osobnostem, chrámům, městům či vládám pro jejich katolický charakter a loajalitu ke Svatému stolci. V současné době je výhradně udělována místům. V České republice toto vyznamenání mají pouze dvě lokality – Katedrála sv. Víta na Pražském hradě a velehradská bazilika.

Papež Jan Pavel II. udělil Zlatou růži velehradské bazilice 28. 6. 1985 u příležitosti konání poutě v rok 1100. výročí smrti sv. Konstantina.

Papež v apoštolském listu vyzvedl misijní činnost Konstantina a Metoděje mezi Slovany, zdůraznil jejich roli na rozvoji kultury na území Velké Moravy a také poukázal na tradici, která je spjatá s jejich jmény. Zároveň zmínil, jaký vliv má cyrilometodějská tradice na duchovní život obyvatel Československa.

Udělení vyznamenání mělo také posílit věřící v komunistickém Československu. Což se také stalo. Velehradská pouť v roce 1985 patřila k nejvýznamnějším protirežimním demonstracím v Československu v období před pádem komunismu.

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad

Zlatá růže, Farnost Velehrad, pozlacený kov, vyrobeno ve Vatikánu, majitel: Farnost Velehrad